Historie naší chovatelské stanice zatím není tak bohatá, jak bychom si přáli, to ovšem neznamená, že jsme do chovu Australských ovčáků zapálení méně než jiní chovatelé – možná právě naopak.

Naše první seznámení s tímto plemenem nás s přítelem zastihlo zcela nepřipravené. Doprovázeli jsme kamaráda při cestě na statek, kde si vyzvedával štěně Russel teriéra.

U branky nás ale kromě malých a temperamentních teriérů uvítali i pestrobarevní, chundelatí, agilní a viditelně inteligentní zástupci plemena, o kterém jsme dosud ani neslyšeli. Šlo sice jen o letmou známost trvající pouhých pár minut, ale už i tehdy jsme pomalu začínali chápat, že z tohoto seznámení bude láska na první pohled a možná dokonce na celý život.

Netrvalo dlouho a jednoho dne v červnu 2012 jsme při brouzdání Internetem našli svého vyvoleného hnědého méďu s příhodným jménem Indiana Jones. Narodil se v chovatelské stanici Great Lady a po nezbytném schválení koupě od rodinných příslušníků bylo jasno – ani z fotek mu totiž nešlo odolat. Pojmenovali jsme ho Barney.

Pokud si myslíte, že život s temperamentním a hravým štěnětem australáka je procházka růžovým sadem, nenechte se zmýlit. Prvních pár měsíců jsme měli mnohokrát pocit, že nám pejsek přerůstá přes hlavu. Vstávali jsme několikrát za noc na venčení, v průběhu přezubování nás Barney obdarovával jizvičkami po celém těle od kousání a štípání, lámali jsme si hlavu nad jeho tvrdohlavostí a neposlušností. Bitvu o vůdce smečky jsme však nakonec vyhráli a z Barneyho máme úžasného a oddaného psa do nepohody.

Víte, co se říká o australácích? „Nikdy nezůstanete pouze u jednoho“. Inu, ani u nás tomu nebylo jinak. Nekonečné útrapy při krocení prvního Australského ovčáka nám zřejmě nestačily a zhruba v čase, kdy Barney slavil půlroční narozeniny, jsme mu našli perfektní kamarádku ze země za velkou louží – tedy z USA. Marion Ravenwood – „Lillie“ – se narodila v chovatelské stanici Gemmell ve státě Tennessee v srpnu 2012. Import z cizí země s sebou přináší jisté komplikace, tím spíš, když nás a vysněnou fenku dělilo přes 8000 kilometrů. Vše naštěstí dopadlo dobře, Lillie v listopadu statečně doletěla až do německého Frankfurtu, kde jsme jí nadšeně přivítali a v pořádku odvezli do Prahy.

Oproti Barneymu je naše maličká red merle fenka až stoicky klidná, méně arogantní, ale také o něco méně temperamentní, což někomu může vadit. Je to taková psí dalajláma, jejím životním cílem je totiž rozdávat radost a lásku plnými hrstmi – tedy, tlapičkami – všude kolem sebe. Sice jí byl krátce po narození useknutý ocas, ale to neznamená, že by nedokázala projevit emoce i bez něj. Lillie má neskutečnou radost ze života, vrtí zadečkem a směje se skoro neustále a kdyby to šlo, smála by se pravděpodobně i ve spánku.